Czech gastro

Sportujete a prožíváte i životosprávu? Nesportujete nijak extra moc, ale v životosprávě máte "pořádek"? Nebo prostě si rádi užijete dobré a kvalitní jídlo? Tak to asi všichni žijeme ve špatným státě. Ne že by tady všecko co se týká jídla bylo apriori špatně, ale podle mých zkušeností je kvalitní nabídka v menšině. Učinil jsem jednu vlastní zkušenost, která mě vedla k zamyšlení a napsání tohoto textíku. Já osobně mám velký problém s většinou "zařízení", ve kterých se dá najíst. A to z následujících důvodů. Tak například nedostanu co si objednám. V jídeláku je napsáno nějaké jídlo, po objednání to je z jiných surovin. Další důvod, že všecko je děsně mastný. Dále mi vadí, že kuchaři "milují" smetanu, kydají to do všeho, protože jinak nejsou schopni udělal sosík co má nějakou chuť. Nebo používají suroviny z třetí ligy, jako třeba těstoviny z tak "kvalitní" mouky, že jsou slepené do jednoho hnusobloku. Dost často jsou brambory buď hnusný, nebo nedovařený, nebo rozvařený. Tradičně kuchaři asi zbožňuji pohádku sůl nad zlato, a protože milují zákazníky, dopřávají jim dosytosti tohoto pokladu. A tak bych mohl psát až do aleluja. Kvalita, ochota a často i rychlost obsluhy to je kapitola sama pro sebe.Takže si oběd dost často nosím v krabičce, ono mi to tedy šetří i mnoho času. Ale mám pár restaurací (v normální cenové hladině), kde se dá najíst dobře, vaří spolehlivě a porce jsou dle mojí potřeby. Občas tam zajdu, když se to časově zvládá, nebo se vyskytuji nějak poblíž. No a stalo se mi nedávno, že jsem si objednal moje oblíbené jídlo (hodně jsem se na něj těšil) a dostal jsem pěknej děs. A to mě naštvalo. A dost. Dnes každý mobil fotí, já to moc nepoužívám, ale zrovna teď se to hodilo. Po následné krátké e-mailové komunikaci s provozním ředitelem jsem si uvědomil, jaký jsme my Češi národ strávníků. Sníme kde co, je nám jedno z čeho a klidně to zaplatíme. Pan provozní ředitel mi poděkoval za upozornění. Ubezpečil mě, že učinil opatření, aby se podobné věci pokud možno neopakovaly. A to doufám, jejich jídlo mám opravdu rád. No a zrovna v tomto období vyplavalo na povrch, kolik amerických fastfoodových řetězců se v nejbližší době usadí v naší zemi.
Průzkumy totiž ukazují, že Češi milují fastfoody. A otázka proč? Protože mají takové kontrolní mechanismy a takový systém dodávky surovin a "přípravy" :-), že dodávají pořád ve stejné kvalitě to samé. Z mého pohledu jsou jednoocí mezi slepými. Nevadí mi, že se sem nahrnou tyhle podniky se svými fritézami, mrazáky a z nutričního hlediska pekelným "jídelním lístkem".
Tímto jim to nijak nehaním, každý preferujeme něco jiného. Ale obecně všichni víme, že to zrovna dvakrát zdraví prospěšné není a proto jako sportovec tyhle podniky zrovna nevyhledávám. Ale dobrý hamburger mám občas rád. Ono to je jako se vším ... všeho s mírou. Pro mě je ale podstatné, že Češi fastfoody mají rádi a čím víc jich tu bude, tím víc se budou muset ostatní snažit. A třeba to konečně ostatním podnikům nabízejícím jídlo dojde a zamyslí se sami nad sebou ... a my ostatní budeme mít lepší výběr. A pokud jim to nedojde nevadí, mám ty krabičky na jídlo a pár spolehlivých podniků kam si občas dojdu.

Lada J.

Týden čtyřicátníků

Tento víkend končí týden, který může být inspiračním životabudičem čtyřicátníkům. Ono se tedy až tak nic extra zvláštního nestalo. Jen někteří jedinci dokazují, že všechno je jen "v hlavě". A nemůže být v tomto týdnu řeč o nikom jiném než o Jardu Jágrovi a Lanci Armstrongovi. Asi zbytečné něco psát o Jardovi. Na světové špičce se v tom co dělá drží už neuvěřitelně dlouho a přitom mu tento týden 15. února bylo čtyřicet.

Baví mě, když se ho novináři ptají jak to dělá ... a čekají nějakou senzaci ... a vtipálek Jarda nechce kazit legraci a tak říká, že během zápasu pije CocaColu bez cukru. Pravda je ovšem taková, že Jarda trénuje ještě když už ostatní spí. Po zápase se jde projet na kole, aby nezlenivěl. Nepije alkohol. A spousta dalších věcí. Takže zázrak se nekoná, prostě to je vydřený. Ale to nikoho moc nezajímá, dnešní doba miluje zázraky :-).

No a čtyřicátník Lance se tento týden blejsknul na triatlonu. Skončil tedy "až" druhý. Což mají triatlonisti kliku :-), pokud si chtějí uchovat nějakou vážnost :-). No ale bez legrace, opět ukázka přístupu k tréninku. Prostě se to musí vydřít. A kdo neví, že má Lance skutečně brutální tréninkovou morálku, tak jen pro představu ... Vyhrál několikrát Tour de France. Ale v rámci přípravy se nijak extra nevěnoval jiným závodům. Drtivá většina cyklistů se dokáže na závody dobře připravit jen pokud závodní intenzitu ladí na jiných závodech.

A kdo závodí, tak ví jak to bolí a taky ví jak těžko se něco podobného dělá dlouhodobě jen na tréninku. Opět to je jen v hlavě. No a proč o tom píšu? Jeden "člověk" (nechci to nějak popisovat kdo a kde to říkal) si mi ztěžoval jak už je fyzicky out a jak rád by sportoval, ale věk mu už to moc nedovolí (má pár let do čtyřiceti). Ono asi nejde o stáří těla, ale o stáří mozku, jsem si z toho pro sebe odvodil takový poznatek. Ale možná nic světoborného, možná jde jen o lenost a o to, že doufá v zázračné působení CocaColy bez cukru.

Lada J.

Hon na čarodějnice a černokněžníky

"Mám rád" politické řeči o tom, že sport není politický. Ať chceme nebo ne, sport byl, je a vždycky bude vláčený nějakým fenoménem své doby. Já osobně za svůj dosavadní život pamatuji takové tři zásadní etapy. První etapa je "studená válka". Sportovci a sportovkyně podávali výkony jako terminátoři. Na všech stranách fronty (jak fronty dělnické, tak té imperialistické) se dělalo vše pro to, aby sportovec/kyně z jejich tábora byl/a ten NEJ. A tak co bylo třeba, to bylo k mání. A dost často to šlo až za hranice lidskosti, o hranicích sportu nemůže být ani řeč. Po pádu komunismu ve východním bloku byla celkem uvolněná atmosféra a tak se vyzradilo kde co a na povrch vyplavalo různé sviňstvo. Nepochybuji o nekalých praktikách v táborech "imperialismu", ale odtamtud se člověk nic nedozví. Tajemství jsou střežená kontinuálně, neb se tam žádný společenský systém nerozpadl a tak se přece nebude kydat hnůj veřejně. Další etapou je doba "vakua", když studená válka postrádala na intenzitě a přitom ještě východní blok dožíval. Po světě (na obou stranách) běhalo bez práce dost "sportovních doktorů" s kufry, které byly pro mnohé "pandořina skříňka" a pro jiné "dar z nebes". Je to období, kdy si sprinter Kanady "vzal" steroid tak amatérsky, že blběji by to snad neudělal se svým koněm a ani průměrný vlastník stáje. Bylo to období, kdy dopingové skandály střídaly jeden druhý. A onen sprinter, nejslavnější ze všech této etapy dnes radí jak sportovat a nedopovat. A nyní tu máme třetí etapu, etapu aktuální, a nazval bych ji "totální běsnění". Žijeme aktuálně v době, která je postižena obdobím, které jsem výše nazval druhou etapou. Jakýkoli náznak dopingu je trestán pro sportovce téměř likvidačně. A k tomu všemu se přehnaně řeší potyčky mezi sportovci kolektivních sportů, nebo i jen jejich slovní výměny. Ať chceme nebo ne, sport je novodobá podoba gladiátorského zápasu. Nevadí že se v něm nezabíjí. Je to podobně vyhrocené, každý ze sportovců tam nechává duši. Nedělají nic jiného než to, že se připravují mnoho stovek hodin a je logické že v den "D" a hodinu "H" prostě "fungují jinak". Trénink není nic jednoduchého, stálá "jízda po hraně únosnosti organismu" a bez potravinových doplňků se to snad nedá ani přežít. A občas do toho výrobce přidá i to co by neměl, aby měl spokojené klienty z řad amatérů. Amatéři dělají obrat, tak jim dodat "zázračný" preparát není na škodu. Navíc sportovec se už bojí najíst i v restauraci a napít se z lahve, kterou si sám nenamíchal. A proč? ... Když během 8 dnů udělají Sáblíkové 6 krevních odběrů ...???... je nutné ještě něco vysvětlovat? Je mi líto Alberta Contadora. Nikdo jiný než on, maximálně jeho lékař neví jak to ve skutečnosti bylo. Ale takovýto způsob řešení mi přijde tak trošku na hlavu. Sport potřebuje podporu a propagaci, hlavně v době, kdy obezita zažívá rozmach jak nikdy. Děti soutěží v olympijských sportech na počítačích . Dospělá populace je upnuta na honbu za lepším životem reprezentovanou životopisem nabitým zastávanými posty bez popisu dosažených výsledků. Verdikt považuji za naprosto bezhlavé rozhodnutí, jen aby se nějak rozhodlo a ta doba, po kterou to řešili ... to hovoří za vše. Nejsem fanoušek Contadora, přesto jsem na jeho straně ... dnešní sport je dost často populismus bez koncepce. Jediný kdo tam drží koncepci jsou sponzoři a lidi sponzorům odpovědní. Viva Contador.

Lada J.

Je větší lepší?

Otázka, kterou si mohou bikeři klást hned ze dvou důvodů :-). Z kolika důvodů si ji kladou bikerky nevím, nikdy jsem se jich neptal. Ale pro bikery mám dobrou zprávu ... na jednu ze dvou základních otázek je vcelku jasná, vědecky podložená odpověď. Ostatně, bikerky z toho mohou také čerpat ponaučení a případné příčiny nedostatečné spokojenosti s klidem hledat jinde. Ale co druhá základní otázka týkající se velikosti? 26 nebo 29? Je mi to jasné, pořád bude stejná skupina lidí říkat, že jde o největší bublinu v dějinách MTB a druhá skupina tvrdit, že větší líp jede. A pak ty mraky řečí ohledně individuálního nastavení, fyzických možnostech, kadence šlapání, 3 nebo 2 převodníky ... Šmarjááá, ještě že nejsou všechny ženský jedné velikosti, to by byla nuda ... A je super, že ani MTB už není ta nuda, kdy všechna kola byla v podstatě stejná a výrobci museli vymýšlet aspoň něco, čím se jejich kolo liší od konkurence a tím zaujmout. Tak třeba u fullů má jeden nejcitlivější pružení na světě, jiný má nejsofistikovanjěší pružení na světe, další má pružení s nejširší škálou nastavení ... No a ve výsledku je skoro všecko stejný, ne vizuálně, ale funkčně se to nijak zázračně neliší (u renomovaných výrobců), prostě to funguje tak, že to pruží a tlumí a moc se to nemíchá do šlapání. Takže vítám "další rozměr", konečně si člověk může vybrat ... a né furt ty stejný amarouny ...

Lada J.

Fotbalová dieta: Hranolky nebo perník?

Pavel Horváth je můj oblíbenec. To proto, že po vylosování soupeřů Plzně do základního kola ligy mistrů prohlásil, že se těší jak si zahraje se soupeři, které zná jen z televize. A že budou hrát hlavně tak, aby si to užili a aby si to užili fanoušci. Fandím mu taky proto, že když zahraniční novináři komentovali jeho postavu (mírně neatletickou-ve smyslu vrcholového sportu), tak řekl, že se nebrání tataráku a že si rád dá kde co. Zahraniční novináří si z něho dělali legraci, že vypadá jako kdyby se stravoval u Mekáče. Takže si u mě získal další body tím, že u Mekáče si hranolky vyzkoušel prodávat (foto: McSport).
Ale tento týden jsem maličko zmatený. Tak jaká je ta správná fotbalová dieta? Horváthovy hranolky, nebo Bystroňův perník? Ale co teprve mládež, které je teď fotbal prezentován v rámci kampaně boje proti obezitě? Aby si předkládaný vzor ve fotbalu mládež nevysvětlila například takto ... děti nekupujte drogy ... hrajte fotbal, buďte slavní a budou vám je dávat zadarmo.

Lada J.

Koksijde 2012

Poměrně zajímavý nápad dostala Belgická cyklistická asociace. V dnešní době, kdy je cyklistický sport postižen (na rozdíl např. od golfu) obtížnějším získáváním finančních prostředků vymysleli způsob, jak tomuto trendu vzdorovat. Pod pláštěnkou pořadatelství Mistrovství světa v cyklokrosu uspořádali svůj Belgický národní šampionát v cyklokrosu. Nyní to je nad slunce jasné proč. Vysílací a reklamní práva mají úplně jinou hodnotu. Tomu říkám marketingový tah na bránu. A nás může těšit, že nejlépe zareprezentoval za celý zbytek světa Šimon na 8. místě. Super výkon, gratuluji!
Lada J.

Silniční vegetace

Jsou v Práglu místa, kde se parkuje celkem hrozně. Tím nemyslím, že je nutno objet 3 bloky, aby člověk našel jedno poslední místo u popelnice. Tím myslím, že jsou místa, kde musíte objet 15 ulic, aby jste zjistili, že tam místo fakt není. Po deseti minutách objíždění celé čtvrti odjede auto menší velikosti, než to které máte. S velkou dřinou to svoje auto nacpete do vzniklého prostoru. Vyřídíte co potřebujete, a při příchodu k autu si všimnete cedulky za stěračem. A když zjistíte, že to není "spam", ale cedulka policajtů měšťáků, tak nejprve nechápete. Dvakrát oběhnete auto, aby jste zjistili, že půlkou jednoho zadního kola stojíte mimo vozovku ... hm. No jo, předpis je předpis, stání povoleno pouze na vozovce. Nemá cenu diskutovat o tom jak moc velký to je provinění, "měšťáci" to mají jasný a jak přesně se v konkrétní oblasti chovat (zda tolerovat podobné prohřešky či ne) usměrňuje jejich nadřízený, který je usměrňován z radnice .. policajt měšťák pracuje pro radnici. Fajn, prostě život. Ono přijít k nim do jejich "základny" a nechat si vysvětlit prohřešek, odkejvat svůj prohřešek, posypat si hlavu polem a smutně se tvářit celej problém vyřeší. Skončilo to na stovce. Kdybych se hádal ... prodražilo by se to a ve výsledku by měli pravdu. Takhle mi ještě vysvětlili, že co oni vyberou tak jde do kasy města a třeba se z toho opraví i zeleň kterou poškozují řidiči. Jak šlechetné počínání. Jsem hrdý, že jsem přispěl k obnově zeleně Prahy 6 :-). Stejně mám ale pořád jednu nejasnost ... co to je silniční vegetace? Nevíte někdo?
Lada J.

Asi metalista

Tak tohle mě dnes pobavilo ... ;-) ...

Lada J.

Not your business

Letos mě zatím ve sportu zaujaly dvě věci (samozřejmě mimo soubojů o bodíky ve světovém poháru v cyklokrosu) ... tou první je masírování třísla Jardy Jágra ... profík každým coulem a jediný co ho zajímá je výkon ... a někdy to přináší úsměvné situace ... masírování třísla na střídačce v průběhu zápasu ...

Druhou událostí je způsob protestu Tiny Maze. Nelíbilo se jí, jak jí rozhodčí pindají do oblečení a tak se k tomu v přímém přenosu vyjádřila po svém ...

Lada J.

Co to?

Vážení a drazí, tak jsem si to už všecko dal tak nějak dohromady a tak nějak srovnal ... snad ... :-). O co jde. Nechtěl jsem už provozovat tento blog. Můj záměr byl věnovat se pouze osobnímu webu, který bude tak nějak "řešit" moje závodění, prostě osobní "race" web a konečně rozjet Time 4 Trail, web pro bikery, bikerky a bikerčata. Nicméně, a to píši se značnou dávkou ješitnosti :-), mám prý okusit opět blogovat a věnovat se životu obecnému. Pokusím se tedy nasdílet můj pohled na svět, na věci které nás všechny obklopují ... budete mít šanci vidět to mýma očima. Nadále bude toto tedy čistě a jen pouze blog ... ze života.
Pokud chcete vědět nějaké solidní informace o tom jak jsem se vhrnul do závodění, využijte web tomu věnovaný. Pokud Vás zajímá kde co o cyklo technice, lokalitách a vůbec o všem kolem, je tu web i s touto tématikou.
A vůbec, všem co mě podpořili doposud moc děkuji a doufám, že ani teď nezklamu ... ani jako bloger ... ani jako závodník ... ani jako cyklistikou posedlý týpek ...
Tak hurá do toho.
Mimochodem, T4T bude funkční snad do prvního jarního dnu, závodní web už funkční je, začne se nějak rozumně plnit již během února.
Lada J.