Je to prostě schíza, celou zimu se vedou řeči o tom, jak se bude jezdit na biku jen co to počasí dovolí, tak s příchodem jara je nejlepší vyrazit na ledovec užít si pořádnej snowscoot freeride. A tak se i stalo, počásko na Hintertuxu ideální, dostupnost z Práglu je 5,5 hodiny. Tento ledovec je známý velkým množstvím sněhu v průběhu celého roku, nicméně proběhnutá zima tu teď zanechala neuvěřitelnou peřinu. Na sjezdovkách to je několik metrů, podle údajů z info tabule snad až 5. Mimo sjezdovky to je místy až 10. Má to však i zápory, některé skoky na freeridu známé z dřívějška jsou pryč. Největším problémem jsou ale trhliny v ledovci. Sníh je překryje „mostem“ a je z toho past na mamuta, v tomto případě na freeridistu. Bilance trhlin na Hintertuxu je skoro rekordní v porovnání s ostatními místy. Je tedy nutno vědět kde je možno se pohybovat a kde ne. Jednoduše řečeno, při pohledu z vrcholku sjezdovky (3250 m n.m.) ve směru poslední kabinové lanovky se lze na svahu pod ní pohybovat pouze nalevo, napravo jen v rozumné vzdálenosti. Pak už to může být nechtěná speleologická exkurze, ale o učiněných objevech se nikdo nedozví. Svah nalevo a pod kabinkou poskytuje sklon, který se jen tak jinde nenajde, a sníh je peřina. Takže to chce jet kudlu, aby člověk plaval jen po vršku, jinak to končí pádem v každém oblouku. Ale na učení freeridových technik jízdy je toto nejlepší místo, 100% bezpečné, žádné kameny, žádné díry. Navíc místo je vidět z terasy horské chaty, kde se v dobrém počasí válí na lehátkách a chytá bronz několik set šniclů, vuřtů, knedlíků, halušek, špaget a roštěnek (u těch není příslušnost to hlavní). Tendle víkend teda bylo nečekaně dost knedlíků (pokud to někdo nepochopil, je řeč o Češích). Kvalitní exhibiční jízda vyvolává kladnou odezvu u diváků, držkopády teda taky :-). Další místo na freeride je skalní město, které je hnedka vedle černé sjezdovky, která začíná tak 100 m opět pod konečnou stanicí kabinky na vrcholku. Dobrý je, že hnedka vedle jsou dvě kotvy, takže vyvážet a najíždět stopu lze do aleluja. Hodně zábavný místo. Nahoře opět jen prašanový svah, tentokrát už trošku mírnějšího sklonu, ale méně zdatný sněhojezdec (jedno na čem) to asi neskousne lehce. No a pak (tak od půlky) už jsou skalky či skály, záleží na fyzikálních chutích každého soudruha. Další místo na pecka snah je hned naproti. Stačí přejet na zadní kotvu, která je z obou stran lemovaná červenejma sjezdovkama (v cz by to byly černé). Přejezd je po takové dlouhé táhle značené jako modré, nicméně turisti ji jezdí obloučkama, nechápu. Todle místo je dobrý aby to člověk pustil a zkoušel dostat se tam kam chce co nejrychleji. Široký to je dost, pokud nepotkáte trotla šněrujícího od lajny k lajně, tak ztráty rychlosti nehrozí. Takže šupem nahoru kotvou. No a prostor mezi modrou a černou sjezdovkou je opět velké skalní město a na straně k černé jen svah se sněhem. Hodně rozlehlý to je, za celý den nelze užít vše, co toto místo nabízí.
S Hurikánem jsme začali obrážet postupně všechny místa. Já tu celou zimu nebyl, neb v listopadu si miláček přetrhal vazy hned na vršku jedná ze stop. Počasí azuro, teplota lehce pod nulou, co víc si přát. Sněhu je nějak moc, takže oproti poslednímu ježdění je všecko nové. První den se snažíme hodně jezdit, nefotíme, točíme jen sem tam něco, spíše zkušebně. Vše si necháváme na druhý den. Druhý den je počasí horší, fouká. To není ale problém. Potíží je světlo. Než se roztrhají mraky, tak pohled na bílé plochy při větším kalupu působí dojmem bílé tmy. Tak po hodině ježdění (spíše rozježdění) Hurikán přehlídne v prudkým svahu (na posledně jmenovaném místě) terasu udělanou rolbou pro zamezení padání lavin na sjezdovku pod náma. Páč tlačí do prken, jde tam popředku a štípe přední lyži. Je jasno, to je konečná, náhradní prkna sebou nemáme.
Zkouší s tím aspoň popojíždět, abychom něco nafotili a natočili. Mraky co clonily se roztrhaly, viditelnost je paráda … Zjišťujeme, že se s tím jezdit prostě nedá. Takže asi 3x sám dávám skalní město. Samotnýmu se jezdí blbě, dobrý je vědět, že je někdo někde blízko. Včera se nám podařilo utrhnout menší sesuv 30cm silné vrstvy sněhu na jednom ze svahů a všudypřítomné protilavinové zásahy do svahu pode mnou nejsou pro prdel turitům na sjezdovkách. Je čas oběda, balíme a jedeme dolů … Bohužel moc videomateriálu není a ten co je tak bych ho nerad teď vystřílel. Takže to co je na konci článku berte jako trailer. V konečným videu krom jiného bude i to co následovalo nebo předcházelo věcím z traileru. Doufám že do vánoc se povede dát do kupy kompletní video (potřebujeme toho jako ještě mraky dotočit, tohle je začátek). Cílem je snowscootový video. Blbý jen je, že na videjích z Hintertuxu jsem zatím převážně já, ale Hurikán má zase jedinečný video z tréninku „v doku“ při prvním noclehu :-). Bohužel, když ho dám sem, tak hodí hlášku o nefunkčnosti, ale jak to tu rozchodím, hned nasdílím. Zatím aspoň fotka v galerce - ovšem ten pohyb tam fakt chybí :-o. Minigalerka je zde klik sem.
S Hurikánem jsme začali obrážet postupně všechny místa. Já tu celou zimu nebyl, neb v listopadu si miláček přetrhal vazy hned na vršku jedná ze stop. Počasí azuro, teplota lehce pod nulou, co víc si přát. Sněhu je nějak moc, takže oproti poslednímu ježdění je všecko nové. První den se snažíme hodně jezdit, nefotíme, točíme jen sem tam něco, spíše zkušebně. Vše si necháváme na druhý den. Druhý den je počasí horší, fouká. To není ale problém. Potíží je světlo. Než se roztrhají mraky, tak pohled na bílé plochy při větším kalupu působí dojmem bílé tmy. Tak po hodině ježdění (spíše rozježdění) Hurikán přehlídne v prudkým svahu (na posledně jmenovaném místě) terasu udělanou rolbou pro zamezení padání lavin na sjezdovku pod náma. Páč tlačí do prken, jde tam popředku a štípe přední lyži. Je jasno, to je konečná, náhradní prkna sebou nemáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat